Školení na aktivního útočníka pohledem studenta bezpečnostních studií

První výstřely a první reakce

Školení začalo zostra, hned po 10 minutách se ozývaly výstřely. Lumír Němec chtěl lidem, kteří se se střelnými zbraněmi nikdy nesetkali, ukázat, jak nepříjemný je výstřel zblízka. Na základě úvodního pokusu se mohli jednotlivci rozhodnout, zda se při příští střelbě raději přesunou do vedlejší místnosti. Sice se nejednalo o reálnou zbraň, ale už pouze samotný hluk výstřelu vás dokáže pořádně vylekat. V minulosti jsem se zbraněmi už setkal, dokonce mám zkušenost i se střelbou, ale při první ráně jsem rozhodně nezůstal klidný. Celou akci jsem zároveň natáčel a záběr z tohoto momentu je poněkud roztřesený. Nedivím se tedy, že některé zaměstnankyně před dalšími výstřely raději odešly.

Následovala teoretická část rozdělená do několika bloků. V první hodině se školení zaměřilo na nejdůležitější principy zabezpečení měkkých cílů. Když se Lumír účastníků ptal, co považují za nejdůležitější bezpečnostní opatření, většina odpovědí směřovala k technickému zabezpečení. Připomněl ale, že zásadní roli nehraje technika, ale především připravenost a proškolení personálu.

Netrvalo to dlouho a Lumír si už vybral první „oběť“. Na jednom ze zaměstnanců demonstroval, jak ani ozbrojená ochranka nemusí na připraveného útočníka stačit. Chvilka nepozornosti nebo chytré rozptýlení a hned máte nůž u krku. V tomto případě gumový, a tak se pán mohl ve zdraví vrátit na své místo.

Jak se chová útočník a co se děje v hlavách lidí

Kurz pokračoval popisem fází útoku, tedy tím, jak útočník při takovém činu postupuje. Od výběru a pozorování cíle až po samotné uskutečnění plánu. Celý kurz byl doplněn o příklady reálných incidentů. Zaměstnanci domova zhlédli několik videí ze Spojených států, Nového Zélandu a dalších států. Většinou se jednalo o záběry z průmyslových kamer, kde bylo vidět, jak se lidé v případě aktivního střelce nebo jiného útočníka chovají. Zdá se, že v takových momentech instinktivně vytvářejí skupinky a přesouvají se do rohů, kde se cítí bezpečněji, čímž se paradoxně stávají snazším cílem.

Po přestávce přišlo další překvapení. Vedlejším vchodem do místnosti vstoupil kolega Jiří, který měl simulovat útok aktivního střelce. Přestože jsem věděl, že k tomu v nejbližších minutách dojde, tak Jiří byl se střelbou tak rychlý, že jsem situaci ani nestihl pořádně natočit. Mohu si tak jen domýšlet, co bych stihl a nestihl v případě reálného útoku.

Následoval rozbor situací aktivního střelce z nedávných let. Nejvíce času jsme strávili u případu střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. K této tragické události není příjemné se vracet, ale pro poučení do budoucna je důležité pochopit, jak útočník uvažoval, jak se připravoval, kde pochybila Policie ČR a zda mohli být lidé na místě lépe připraveni. Ačkoliv jsem o útoku na FF UK slyšel nesčetněkrát ve škole i v médiích, Lumír přinesl řadu poznatků, které pro mě byly nové.

Zásadní byl ale v rámci školení popis chování lidí během útoku na fakultu. „Vstoupil do třídy se zbraní. Studenti si zpočátku mysleli, že jde o recesi, smáli se. Ve chvíli, kdy zastřelil pedagoga, pochopili, že nejde o legraci. Pak začali dělat přesně to, co lidé v takové situaci dělají – schovávají se pod lavice, pod židle a do rohů. To je ale přesně to, co útočník očekává. V této místnosti zabil a zranil nejvíce lidí,“ popsal Lumír počátek útoku v Praze. Tímto komentářem chtěl naznačit, že pokud se člověk nachází v těsné blízkosti útočníka, pasivita ho nejspíše nezachrání.

Uteč, ukryj se a bojuj

Po obědě jsme se přesunuli k základní premise uteč, ukryj se a bojuj. Lumír se snažil vysvětlit, že na útěk je důležité být připraven. Některým zaměstnankyním domova zprvu přišlo absurdní, že by se v každém obchodním domě měly rozhlížet po tom, kudy by mohly utéct, ale po čase pochopily, že například únikové východy stačí registrovat podvědomě, zkrátka vnímat prostředí, ve kterém se nachází. „Určitě mi to otevřelo oči v tom, že je dobré se dívat kolem sebe, nebýt zahleděný jenom do sebe, když jdu někde venku, ale rozhlížet se.Řekla bych, že teď budu mít oči více na stopkách abudu o něco více ostražitá, napříkladkontrolovat únikové východy a v případě nebezpečí přemýšlet nad možným plánem útěku,“ svěřila se mi po školení Denisa Rejchrt, vedoucí sociálního úseku.

V rámci kroku Ukryj se Lumír osazenstvu ukazoval, jakým způsobem mohou zatarasit vstup do místnosti, a naopak co v případě aktivního střelce nedělat – kupříkladu nestát přímo za dveřmi, které projektil jen tak nezastaví. Také tuto část prezentace doprovázela příkladná videa. Lumír ale přicházel i s vlastními tipy. Stačí sundat opasek, omotat ho kolem kliky, ustoupit stranou od dveří a pásek silně držet. Může se to zdát poněkud riskantní, ale útočníka, který má za cíl zabít co nejvíce lidí, mohou hůře přístupné dveře rychle odradit.

Samotný boj s útočníkem si zaměstnanci domova mohli přímo vyzkoušet. Ještě před tím ovšem Lumír účastníkům ukázal různé zbraně a prostředky, které mohou v krizové situaci posloužit k obraně, a zároveň vysvětlil, jak reagovat, pokud je útočník používá proti nim. Pistole, granát, nůž, obušek, pepřový sprej, kubotan – to všechno bylo na místě a Lumír na účastnících postupně ukazoval, jak se s těmito prostředky nebo proti nim zachází. Mezi figuranty jsem se zařadil i já. Nejdříve na mě Lumír ukazoval, jak se bránit proti útočníkovi s nožem. Jako nejpraktičtější předmět se v ten moment jevila opodál stojící židle, kterou Lumír popadl a s křikem se s ní proti mně rozeběhl. Právě křik a odhodlání může hrát při odstrašení agresora důležitou roli, ten totiž většinou nečeká, že se mu někdo postaví.

Zanedlouho jsem do ruky dostal také atrapu pistole, která mi ale dlouho nevydržela a po jednoduchém chvatu se otočila proti mně. Poté na mě Lumír ukazoval ještě několik chvatů. Na závěr mě zezadu chytl za kotníky a řekl, že bude následovat chvat caputtuum in anum. Co to znamená a jak to mohlo vypadat, si čtenář může domyslet sám.

Obrana v praxi

V závěrečném cvičení si přítomní otestovali, jak by se dokázali bránit útočníkovi, který se dostane až do místnosti. V několika modelových situacích kolega Jiří naběhl do prostoru s nožem, střelnou zbraní či granátem. Šestičlenné skupinky měly reagovat tak, aby útočníka co nejrychleji zastavily. V situaci, kdy nemáte kam utéct, je důležité jednat rychle a společně. Několikanásobné přesily se útočník může snadno zaleknout, případně na ni zkrátka nemusí stačit. To se ukázalo také při cvičení, kdy skupina složená především z žen v mžiku svalila více než stokilového útočníka k zemi.

Během nácviku bylo zjevné, že účastníci při přednášce dobře poslouchali. Především jeden pán reagoval opravdu hbitě. Ihned se vrhl po zbrani, se kterou tak agresor nemohl pořádně manipulovat. Další paní zcela cíleně šla po očích útočníka. V modelové situaci mu je pouze zakryla, v případě opravdového útoku lze po nejdůležitějším smyslovém orgánu útočit i agresivněji, každopádně i samotné zakrytí může být více než nepříjemné.

Po několika hodinách školení v benešovském domově pro seniory jsem odcházel s tím, že největší hodnotou celého dne nebyly jednotlivé techniky, ale změna uvažování. Jak rychle se může situace zvrtnout, jak snadno člověk v prvních vteřinách zaváhá a jak zásadní je alespoň základní představa, co dělat, když přichází chaos. V krizových situacích totiž často nerozhoduje síla ani odvaha, ale schopnost zachovat si chladnou hlavu a vůbec začít jednat.